Proč jsem se rozhodla začít organizovat ženské kruhy? Jednoduše proto, že to je něco, co mi v mém okolí chybí. Chybí mi sdílení v kruhu podobně naladěných žen, společný smích, pláč, radost, tanec, posvátno.
Ten, kdo neumí výt, nenajde svou smečku
Tento citát z knihy Ženy, které běhaly s vlky od Clarissy Pinkoly Estés jsem si zapsala do deníku už před téměř 10 lety, kdy jsem knihu četla poprvé. Tehdy ve mne kniha rozezněla strunu nespoutanosti a zažehla první plamínek touhy po divokosti, po přirozenosti, po tom jít až na dřeň, zjistit, kým jsem a naplno to žít.
Do ohně jsem porůznu přikládala. Někdy jsem na něj zapomněla, téměř vyhasl a jen doutnal. Zato jindy hořel pěkným plamenem a já se u něj mohla hřát. Nyní však cítím, že chci, aby z něj byla pořádná vatra, která mi bude svítit na cestě do temnoty. A která pomůže zažehnout oheň divokosti ve všech ženách, které o to stojí.
A protože věřím, že se po světě potuluje víc osamělých vlčic, které hledají svou smečku, tak vyji, abychom se našly.
Live by the Sun, feel by the Moon
A kdy vlci nejvíce vyjí? Při svitu Luny, a i proto jsem zvolila název „Měsíční stezka“. Luna pro mne symbolizuje ženský prvek, cit. Mění se v průběhu měsíce stejně jako my ženy. A také osvěcuje temnotu nevědomí, kam se potřebujeme vydat, abychom se staly celistvé. Její světlo však neoslňuje, ale měkce svítí na cestu do nitra, proto název doplňuje motto „Cestou k sobě svítila mi Luna„.
Milé vlčice, těším se na vás ať už živě na některém ženském kruhu či rituálu, nebo online ve skupince na Facebooku, kam dávám živá vysílání na různá témata, tipy na písničky a jak s nimi pracovat či sebeláskovou inspiraci. A přednostně také všechny pozvánky na akce, které pořádám.
