Na cestu k sobě jsem se vydala v době dospívání. Chtěla jsem zjistit, kdo doopravdy jsem pod všemi maskami, vším co se na mne nabalilo. Zkoušela jsem různé meditační techniky, práci s dechem, vizualizace. Zpětně vidím, že jsem šla cestou přísné sebedisciplíny a sebepřekonání, která je spíše mužskou doménou.
Zlomovou se pro mne stala kniha Ženy, které běhaly s vlky od Clarissy Pinkoly Estés. Rozechvěla ve mne dosud nepoznané struny mé duše, zažehla jiskru. A já si začala více uvědomovat, že jsem žena, učila jsem se mít ráda a vyměnila sebedisciplínu a sebepřekonání za laskavost, která je ženské duši přece jen bližší.
V době studií v Brně jsem chodila na ženské kruhy a to mne ohromně vyživovalo. Z Brna jsme se ovšem s mužem odstěhovali zpátky na Zlínsko, abychom si začali plnit náš sen o rodovém statku s permakulturní zahradou.
V roce 2018 jsem porodila našeho prvního syna a samotný porod mne neskutečně posílil a já zažila opravdovou iniciaci do ženství. Zjistila jsem, že pokud se rozhodnu, zvládnu vše. A tak jsem začala hledat své poslání a zde se začíná psát příběh Měsíční stezky. Více o tom, proč jsem začala pořádat ženské kruhy si můžeš přečíst v tomto článku.
Cestu sebezkoumání a odsekávání balastu jsem neopustila. V současné době mne nejvíce posouvá kupředu mateřství. Cítím, že zde skutečně rostu. Další téma, ve kterém vidím neskutečnou hloubku, je sexualita a partnerská intimita. Zajímají mne také mimořádné stavy vědomí a nekonečný potenciál, který ukazují. Další vhledy do mé duše můžeš nasát na blogu. Těším se na osobní setkání třeba na některém ženském kruhu.
