Už delší dobu cítím, a ze všech stran se mi to potvrzuje, že dnešní doba nás vede stále více k tomu, abychom žili sebe.
Ne představy někoho jiného, které jsme si vzali za své. Ne naše minulá zranění. Ne to, co si myslíme, že po nás chtějí druzí. Ne nenaplněné sny našich rodičů. Ne to, co nám diktuje společnost, že by se mělo a naopak nemělo. Ale sebe samu. Svou podstatu, jedinečnou esenci.
Jen když totiž žijeme sebe, můžeme být skutečně v životě šťastní. A jen když si svůj život tvoříme z tohoto místa, tak je to takový život, který nás baví a naplňuje.
A svět, kde každý žije (podle) sebe, je pro mě nádhernou vizí, ke které bych ráda přispěla svou troškou do mlýna 🙂 Proto jsem sepsala 4 nejdůležitější kroky k autentickému životu. Takže pokud se ti teď v hlavě honí otázky, jak žít (podle) sebe, je tento článek pro tebe jak dělaný.
1/ SEBEPOZNÁNÍ
Cesta k autentickému já začíná sebepoznáním a těch rozličných přístupů, jak to udělat, je spousta a každému bude vyhovovat něco jiného.
Můžeme využít různé typologie. Já osobně pracuji s metodou Soul Realignment, v jejímž rámci načítám dary duše. A sama pro sebe si teď aktuálně studuji ještě Human Design a astrologii. Co mě na tom fascinuje je, jak se to vše krásně doplňuje. Za mě je však důležité brát tyto typologie ne jako dogma, ale jako vodítko pro další své další zkoumání.
Další možností je vydat se na cestu sebepoznání s průvodcem nebo koučem (od října budu mít 1 místo pro další individuální spolupráci, kdyžtak mi napiš :)). Tohle je za mě super přístup, když chceme jít rychle a nechceme na to být sami. A co je důležité, všichni máme svá slepá místa – místa kam nedohlédneme, a které si uvědomíme, až když na ně někdo poukáže.
Pak také existuje hromada kurzů na toto téma. Tady je výhodou, že máme vedení zvenku, jakýsi mustr, podle kterého můžeme jít a většinou také podporu lektora či lektorky a někdy i skupiny, která jde kurzem s námi. Ačkoliv míra podpory lektora nižší než při individuální spolupráci, výhodou je efekt mastermindu, kdy můžeme dostat vhledy nejen od lektora, ale i od účastníků kurzu.
A zároveň se projevuje něco, čemu říkám „entita kruhu„. Zejména v menších skupinách se z mé zkušenosti vždy sejdou takoví lidé, kteří se navzájem nejvíc obohatí. Toto pozoruji zas a znova na ženských kruzích či pobytech i při svém osobním seberozvoji (v poslední době nejvíce na seminářích holotropního dýchání).
Co je ale nejdůležitější: Je to cesta, kterou jdeme my sami, a kterou za nás nikdo jiný neujde. Proto, ať už zvolíme jakýkoliv způsob sebepoznání, vždy jsou důležité následující kroky.
2/ BDĚLOST
Co je však podle mě naprostý základ k tomu poznat sebe sama, je bdělost. K tomu, jaké volby denně dělám, jaké myšlenky se mi honí hlavou (víš, že až 90 % z nich je stále stejných?), jak se cítím na těle i na duši.
Co je totiž fascinující je, že tyto emoce a myšlenky ovlivňují vnitřní prostředí našeho těla a toto prostředí pak zapíná a vypíná určité geny. Takže to, co si myslíme a to, jak se cítíme přímo ovlivňuje naše DNA. (Pokud Tě zajímá víc, moc doporučuju cokoliv od Joa Dispenzy.) A samozřejmě také naše akce, které potom děláme nebo naopak neděláme.
Do tohoto kroku patří i bdělost k tomu, co mi o mně řekne někdo jiný. I to je totiž na naše další zkoumání, jak se to projevuje právě v našem životě. (A to je to, k čemu vedu své klientky jak při načítání darů duše nebo třeba i v Medicíně). My jsme ti největší odborníci na svůj život. Jen to někdy potřebujeme připomenout, nebo se nám na cestě hodí průvodce, abychom ji mohli ujít rychleji a zbytečně nebloudili.
Praxe pro tebe: Pokud chceš ve svém životě skutečně zažít změnu, začni bdělost trénovat. Dej si právě teď sama pro sebe záměr „dnes jsem bdělá ke svému životu a sama k sobě“ a zkus se během dne co nejvíce zastavovat a pozorovat, co se v tobě děje. Možná se ti teď honí hlavou, že tohle už jsi slyšela milionkrát. Super, možná je čas to skutečně zkusit 🙂
A když budeš bdělost trénovat, tak největší pravděpodobností zjistíš, že se v některých myšlenkách točíš stále v kruhu. Nebo že něco děláš něco jen ze zvyku, ale nic ti to nepřináší. Anebo že reaguješ podle vzorců převzatých odjinud (třeba od rodiny) a ne podle sebe. Osobně si tohle u sebe hodně všímám třeba u dětí – někdy jim něco automaticky zakážu a až potom, co se nad tím zamyslím, zjistím, že jsem jim to zakázala proto, že by se to třeba nelíbilo mojí babičce, ale mně to je to vlastně celkem jedno a klidně bych jim to dovolila.
Tak a teď se možná ptáš – co s tím? Rozhodně to není o tom, aby sis to nějak vyčítala, nebo se za to bičovala. Vše děláme v nejvyšší laskavosti k sobě samé. A jen to, čeho si všimneme, můžeme změnit. Uvědomění je prvním krokem ke změně.
3/ OTÁZKY, KTERÉ OTEVÍRAJÍ DVEŘE
Po bdělosti jsou dalším krokem na cestě k sebepoznání otázky. Ale nejen tak ledajaké, jsou to takové otázky, které nás posunou blíž k sobě. Jak já ráda říkám, otázky, které otevírají dveře.
A patří mezi ně například:
- Slouží mi to /za to dosaď – myšlenka, vzorec, chování, emoce…/?
- Je to pro mě užitečné?
- Přináší mi to radost?
- Skutečně tomu věřím?
- Je to absolutní pravda?
- Existuje něco, co je pro mě přínosnější / bude mi dělat víc radost / bude se mnou víc v souladu?
- Jak to můžu zařadit do svého života?
- Jak to můžu změnit?
- Jak se můžu víc podpořit v tomto novém návyku / myšlenkovém vzorci / chování / emoci?
Mohla bych pokračovat dál, ale myslím, že obrázek sis udělala 🙂 Co mají všechny tyto otázky společné je to, že se ptáme z pozice tvůrce (tedy toho, kdo může svůj život změnit – a to jsme všichni, ať už tomu věříme nebo ne).
Praxe pro tebe: K bdělosti si postupně přidávej některé z otázek a neboj se přijít i s vlastními. Nezapomeň, že kvalita našeho života je dána kvalitou otázek, které si klademe.
4/ ZMĚŇ, CO TI NESLOUŽÍ
Teď už nám zbývá jen jedna maličkost – a to změnit to, co nám neslouží a tím žít víc (podle) sebe. Ta změna vychází z předchozích dvou kroků – bdělosti a otázek („hloubání“). Nejprve si totiž potřebuju všimnout, co dělám, co se mi honí hlavou, nebo jak se cítím. Pak si nad tím popřemýšlet, zda to je moje nebo ne (nebo třeba už ne) a až potom může dojít ke změně.
„No jo Baru, co se lehce řekne a hůř udělá.“
Rozumím tomu naprosto 🙂 Bohužel tady neexistuje žádná zkratka. Je to o konzistentnosti a vnitřní vytrvalosti. A taky o laskavosti k sobě. Všechno, co jsem si identifikovali, že už nechceme nést dál, nám v jednu chvíli bylo užitečné, nějak nám sloužilo, jinak bychom to neměli. To je za mě důležité uvědomění, které souvisí i s tím, že než něco můžeme propustit, tak je potřeba to přijmout.
Extra tip: Pokud je pro tebe přijetí těžké, zkus si říct: „Přijímám to, co nemohu přijmout“.
A pak už to je o každodenním rozhodování pro novou cestu. O tom, že zareaguji jinak, udělám něco jinak, nebo něco přestanu dělat. Vím, že to není snadná cesta, ale rozhodně stojí za to. Protože na jejím konci na nás čekáme my sami – opravdovější, autentičtější, sví.
CO POMÁHÁ NA TÉTO CESTĚ VYTRVAT:
- Uvědomovat si stále své proč – proč to dělám a vracet se k němu, když cesta začne být těžší.
- Změnit identitu – to je totiž ta nejlepší motivace. Když se nejprve vnitřně stanu tou ženou, která žije (podle) sebe, i když v realitě se mi to ještě třeba tak úplně nedaří, lehce naskočím znovu na cestu, když škobrtnu, protože to je moje přirozenost.
- Mít kolem sebe podporující prostředí, někoho, kdo je na stejné cestě a rozumí tomu, o co nám jde 🙂
Praxe pro tebe: Popřemýšlej si o tom, jaké je tvé proč. Proč chceš žít víc sebe? Jak se změní tvůj život? Opravdu si dnes na to vyčleň chvilku a v myšlenkách to prožij. A pak se pro tento nový život rozhodni. Stačí jednoduché: „Toto si nyní volím“. A pak už je to o té laskavé konzistentní cestě.
Pokud na tohle všechno nechceš být sama, z celého srdce tě zvu do dalšího běhu programu Najdi svou medicínu. Ten je pro tebe pokud chceš žít (podle) sebe, objevit své jedinečné dary a vytvořit si naplněný a smysluplný život, který tě bude bavit.
