Hana Válková
průvodkyně v lesní školce
Jsem dívka nebo žena? Nejsem si zcela jistá. Usedáme do kruhu a mluvíme. Kámen putuje v kruhu a propojuje naše dlaně, slova a duše. Tančíme. Opravdu mohu být krásná a svobodná? Nechce se mi věřit. Pláču a tančím. Tančím a pláču. Něco ve mě se obrací naruby. Čas a prostor mění svou obvyklou strukturu. Vracím se do období mé první menstruace a měním svou minulost, měním svou přítomnost a možná i budoucnost. Jsem divoká. Vždy jsem byla. Cítím divokost, svobodu, sílu a energii. Něco přichází a mluví to ke mě... "Jsem prastará ženská energie, která se vrací do Hančina těla. V kruhovém labyrintu, ve středu, který dovoluje propojení s Vesmírem, já prastará ženská energie nabývám původní síly spojením s ženským tělem. Áááááách! Konečně mohu plně a svobodně dýchat. Potřebuji lidské tělo pro svou celistvost. Haničko, když mě budeš uctívat a pečovat o mě, já budu uctívat a pečovat o tebe. Konečně spolu!"